Barunce je deset let a je z Jablonce nad Nisou. V červnu ji při dopravní nehodě srazilo auto. Utrpěla velmi vážné poranění mozku, podstoupila dvoufázovou operaci a lékaři rodinu připravovali i na to, že se už neprobere. Podle Nadace Preciosa dnes Barunka sama dýchá, vnímá své okolí, reaguje na jednoduché pokyny, hýbe prsty i rukama a začíná polykat. Čekají ji další zákroky, rehabilitace, terapie a dlouhodobá péče, a proto pro ni nadace vyhlásila veřejnou sbírku.
Barunčin příběh stojí na začátku proto, že rodinky.cz čtou rodiče a sbírka pro desetiletou holčičku je věc, kterou můžeme podpořit společně. S návodem, který následuje, její nehoda nijak nesouvisí. Jak se stala, nevíme a nic z toho, co píšeme níže, se k ní nevztahuje. Je to obecný text pro rodiče dětí, které se učí chodit po ulici samy. Prosbu o pomoc Barunce najdete na jeho konci.
Rady nejsou z hlavy. Vycházejí z doporučení BESIP, tedy oddělení Ministerstva dopravy pro bezpečnost silničního provozu, a ze zákona o silničním provozu.
Do čtyř let: dítě se dívá, vy vysvětlujete
BESIP je tady jednoznačný: děti do čtyř let nebezpečí v provozu ještě nechápou, a proto je nikdy nepouštějte k silnici samotné. Ani v doprovodu staršího dítěte. Na chodníku veďte dítě za ruku na straně dál od vozovky.
Přesto se už v tomhle věku učí. Hlavně tím, že vás pozoruje. Když zastavíte u obrubníku, řekněte nahlas, proč: „Tady je přechod, tak jdeme tudy. Podíváme se, jestli něco nejede.“ Za pár let si ty věty zopakuje samo.
Pět až šest let: první nácvik, pořád za ruku
Pro předškoláky má BESIP jednoduché heslo, které se dá říkat skoro jako básnička: zastav se, rozhlédni se, poslouchej a rychle přejdi. Trénujte ho na klidné ulici bez hustého provozu. Samotné ale dítě v tomhle věku přes silnici nepouštějte.
A pozor na sebe. Jestli v poklusu přebíháte mimo přechod, protože ujíždí autobus, dítě si zapamatuje právě tohle, ne vaše vysvětlování.
Šest až deset let: cesta k samostatnosti
S nástupem do školy začne dítě chodit samo. BESIP pro tohle období doporučuje postup, který stojí za to s dítětem projít doslova krok za krokem:
- Nejdřív přemýšlej a najdi bezpečné místo k přecházení.
- Zastav se na okraji chodníku.
- Rozhlédni se a poslouchej. Auto můžeš slyšet dřív, než ho uvidíš.
- Počkej, až projedou všechna vozidla.
- Znovu se rozhlédni a teprve pak přejdi nejkratší cestou, pořád sleduj provoz.
Cestu do školy s dítětem projděte několikrát. Nejkratší trasa nemusí být ta nejbezpečnější. Nácvik komentujte nahlas a pak si role otočte: ať vás vede dítě a vysvětluje, proč se zastavuje. Hned uvidíte, co už umí. První samostatnou cestu můžete nenápadně sledovat a nejistá místa pak procvičit znovu.
Dítě v tomhle věku se teprve učí odhadovat rychlost aut. Pomůže mu konkrétní číslo. Podle BESIP brzdí auto jedoucí padesátkou na suché silnici zhruba 30 metrů, a než řidič vůbec sešlápne brzdu, ujede ještě asi 14 metrů. Na mokru je brzdná dráha delší. Zkuste s dítětem odkrokovat, kolik je 44 metrů. Je to kus cesty, který se v hlavě dobře uloží.
Dvě situace stojí za zvláštní zmínku: nepřecházet mezi zaparkovanými auty a nevybíhat před ani za autobusem, který stojí v zastávce. Počkat, až odjede. A ještě jedna věc: neběžet přes silnici jen proto, že běží kamarádi.
Od deseti let: méně kázání, víc rozhovoru
Desetileté dítě si už bezpečnost v provozu z velké části hlídá samo. BESIP radí vysvětlovat bez mentorování a spíš se ptát a debatovat. BESIP upozorňuje na sluchátka, která výrazně snižují vnímání okolí, a totéž platí pro telefon v ruce. Domluvte se, že u přechodu jde telefon do kapsy a sluchátka z uší.
Co říká zákon
Zákon č. 361/2000 Sb. neurčuje věk, od kdy smí dítě chodit samo. Pravidla pro chodce ale platí pro všechny stejně:
- Je-li přechod, podchod nebo křižovatka se semafory blíž než 50 metrů, musí chodec přecházet tam. Na přechodu se chodí vpravo.
- Mimo přechod se přechází kolmo k ose vozovky a jen tehdy, když chodec nedonutí řidiče prudce brzdit nebo uhýbat.
- Na přechod se nesmí vstoupit bezprostředně před blížícím se autem. Řidič zase nesmí ohrozit ani omezit chodce, který po přechodu přechází nebo zjevně chce přejít. BESIP k tomu připomíná, že nic jako „absolutní přednost“ chodce neexistuje.
- Přes zábradlí se nelézá a na vozovce se bezdůvodně nezastavuje.
- Mimo obec musí mít chodec za snížené viditelnosti na neosvětlené krajnici nebo okraji vozovky reflexní prvky.
Jak můžete pomoct Barunce
Peníze ze sbírky pomohou uhradit rehabilitace, terapie, zdravotní a kompenzační pomůcky a také dopravu a ubytování spojené s léčbou. Podle nadace jde na pomoc 100 % vybraných peněz.
- Transparentní účet Nadace Preciosa: 115-1546940277/0100
- Zpráva pro příjemce: Barunka
Opisovat číslo účtu nemusíte: stačí otevřít bankovní aplikaci a načíst QR kód z plakátu nadace. Předvyplní se 200 Kč, částku si ale upravíte podle sebe. Plakát z tohoto článku si můžete i vytisknout a pověsit třeba ve škole nebo ve školce.
Víc o sbírce najdete na stránce Nadace Preciosa. Peníze nejsou jediný způsob, jak se zapojit. Přepošlete článek do třídní skupiny rodičů nebo ho sdílejte na sociálních sítích. Každé sdílení znamená pár dalších lidí, kteří se o Barunce dozvědí.
