Učíme dítě plavat: od zvykání na vodu po první tempo

Plavat se dítě nenaučí za jedno odpoledne u vody, ale po malých krocích, které na sebe navazují. Nejdřív se musí bát méně, pak se naučí ovládat dech, teprve potom přichází splývání a první záběry. Tenhle průvodce vás provede celou cestou a hlavně připomene to nejdůležitější: dítě u vody nikdy nezůstává bez dohledu dospělého, ať už umí plavat jakkoli.

Nejdřív bezpečí, potom technika

Světová zdravotnická organizace (WHO) mezi opatřeními proti utonutí u dětí uvádí zabezpečení přístupu k vodě: zakrývání studní, zábrany u dveří, ohrádky a oplocení bazénů. K tomu patří výuka základního plavání a bezpečnosti u vody, a to podle WHO s prověřenými osnovami, bezpečným místem výuky a přiměřeným počtem dětí na instruktora.

Americké Centrum pro kontrolu nemocí (CDC) k tomu přidává dvě věty, které stojí za to si zapamatovat. Formální plavecké lekce mohou riziko utonutí snížit, ale děti kromě nich potřebují i stálý dohled. A utonutí se odehrává během okamžiku a často bez zvuku, takže neznamená křik a šplouchání, jak si ho mnozí představují.

Prakticky to pro vaši rodinu znamená:

• Vyberte jednoho dospělého, který zrovna „hlídá vodu“. Nemá u sebe telefon, nečte a nevede dlouhý rozhovor.
• Při střídání si předejte hlídání nahlas: „Teď je to na tobě.“
• U vlastního bazénku nebo nádrže na zahradě řešte zábranu dřív než první plavání.
• U přírodní vody počítejte s tím, že dno, hloubka i proud se mohou rychle měnit, a dítě držte na dosah ruky.

Kdy začít a co s sebou vzít

Přesný věk, od kterého je vhodné dítě přihlásit na kurz, se liší podle programu a schopností dítěte. Zeptejte se provozovatele bazénu a případně pediatra, zejména když má dítě časté záněty uší, kožní potíže nebo chronické onemocnění. Zvykat si na vodu můžete už doma ve vaně a v mělkém bazénku, kde nejde o výkon, ale o hru.

K prvním lekcím se hodí jednoduchá výbava:

• plavky, které dobře sedí a nesklouzávají, a pro nejmenší plavky určené do bazénu,
• osuška nebo župan, do kterého se dítě po vylezení hned zabalí,
• svačina a pití na po plavání, protože děti mívají po vodě hlad,
• hydratační krém, pokud má dítě citlivou pokožku,
• plavecké brýle až v době, kdy je dítě samo chce, ne dřív.

Krok 1: zvykání na vodu

Cílem je, aby voda byla příjemné prostředí, ne zkouška odvahy. Nikdy dítě nenuťte do hlubší vody ani ho nepouštějte pod hladinu proti jeho vůli. Strach z vody, který se jednou usadí, se odbourává mnohem déle než jedna nepovedená lekce.

• Sedněte si s dítětem na schod nebo do mělké části a nechte ho šplouchat rukama a nohama.
• Polévejte mu ramena a záda hrnečkem nebo kropicí konví, pak i obličej, až když souhlasí.
• Hrajte si s hračkami, které plavou a které se dají nabírat a přelévat.
• Choďte spolu ve vodě: dopředu, dozadu, do kruhu, s lehkým odporem vody v pase.

Pokud dítě po pár minutách řekne, že už nechce, skončete. Příště začněte tam, kde jste přestali, a nezkoušejte pokračovat v místě, kde mu bylo nepříjemně.

Krok 2: dýchání a ponořený obličej

Většina začátečníků se bojí toho, že se jim dostane voda do nosu a do úst. Dýchání do vody je proto základem, na kterém stojí všechno další. Zkuste postup od jednoduchého k náročnějšímu:

1. Foukání do hladiny. Dítě fouká na hladinu, jako by ochlazovalo polévku.
2. Bublinky ústy. Ústa jsou u hladiny nebo mírně pod ní a dítě vydechuje bublinky.
3. Bublinky nosem. Postupně přidejte vydechování nosem, což je pro plavání důležité.
4. Krátký ponor obličeje. Dítě se nadechne, sklopí hlavu, vydechne do vody a vynoří se.
5. Hledání předmětů. Hračka na dně mělké vody a dítě, které se pro ni sklání s otevřenýma očima, nebo v brýlích.

Pomáhá jednoduché počítání nebo říkanka: „nadechni, ponoř, bublinky, vynoř“. Rytmus dítěti dává jistotu a učí je dýchat pravidelně.

Krok 3: splývání a poloha těla

Splývání je schopnost ležet na hladině, aniž by se dítě muselo namáhat. Bez ní se z plavání stává boj s vodou. Učí se na břiše i na zádech a nejlépe ve výšce vody, kde dítě stojí bezpečně.

• Hvězdice. Dítě s rukama i nohama od těla leží na hladině a vy ho držíte pod bříškem, později jen pod prsty.
• Šipka. Odraz od stěny, paže natažené před sebou, hlava mezi nimi, tělo napjaté a rovné.
• Ležení na zádech. Uši ve vodě, pohled ke stropu nebo obloze, břicho lehce nahoře. Dospělý drží dítě pod hlavou a v zádech.

Vysvětlete dítěti, že hlava je těžká, a když ji zvedá, klesají nohy. Hlava dolů a dopředu znamená rovné tělo, hlava nahoru znamená, že se tělo svisle propadne. Tohle jedno pravidlo často pomůže víc než dlouhá řada pokynů.

Krok 4: záběry rukou a nohou

Když dítě splývá a nebojí se ponořit obličej, přidejte pohyb. Neučte hned celý plavecký způsob, ale skládejte ho z kousků.

Pro první plavecký způsob se často volí kraul, který je podle českých encyklopedických zdrojů nejrychlejším plaveckým způsobem, nebo prsa, která děti znají z pohledu na žáby. Nezáleží na tom, který způsob si vaše dítě oblíbí, ale na tom, aby ho zvládlo plynule a bezpečně, včetně nadechnutí.

Pomůcky: co pomáhá a co klame

Pěnové desky, nudle, plovací pásy a další pomůcky slouží ke cvičení, ne k ochraně. Dítě v nich dosáhne na místa, kam by samo nedoplavalo, a dospělý, který se zabaví, snadno slevuje z dohledu. Nafukovací rukávky a kola se navíc mohou sfouknout, sklouznout nebo se dítě v nich převrátí.

• Pomůcka nikdy nenahrazuje dospělého, který je na dosah ruky.
• Nafukovací hračky nejsou záchranné vesty.
• Při plavbě lodí a v přírodní vodě používejte pro děti záchrannou vestu vhodné velikosti. CDC ji uvádí jako jedno z opatření, která u vody snižují riziko utonutí.
• Pomůcky postupně odkládejte, jakmile dítě splývá a dýchá samostatně.

Jak často a jak dlouho trénovat

Děti se učí lépe krátce a často. Půlhodina dvakrát týdně přinese víc než dvě hodiny jednou za měsíc. Nechte dítě odejít, jakmile se mu začnou třást ruce, modrají rty nebo ztrácí pozornost. Po plavání ho okamžitě osušte, oblečte a nabídněte pití.

V létě můžete plavání spojit s dalšími prázdninovými aktivitami. Inspiraci na další dny najdete v článku Jak zabavit děti o letních prázdninách.

Chvalte snahu a drobné pokroky, ne rychlost. Dítě, které se cítí bezpečně, se učí rychleji než to, které se snaží někomu zavděčit.

Časté chyby rodičů

• Tlak na výkon. Srovnávání s kamarádem nebo sourozencem dítě spíš zablokuje.
• Příliš hluboká voda příliš brzy. Dítě má stát pevně, dokud se nenaučí splývat.
• Odkládání kurzu. Pokud vám nevyhovuje dlouhá cesta do bazénu, hledejte kratší kurzy nebo blok, který zvládnete pravidelně.
• Odchod od vody, když dítě „už umí“. Plavání se nikdy nestane důvodem k tomu, aby dítě zůstalo samo.

Časté otázky

Musí dítě chodit na kurz, nebo ho naučím sám?

Základy zvládnou rodiče ve vodě, kde dítě stojí. Kurz s instruktorem ale přidá správnou techniku, bezpečné prostředí a skupinu, která děti motivuje. Kurz a domácí procvičování se dobře doplňují.

Dítě se bojí ponořit obličej. Co teď?

Vraťte se o krok zpět a nechte ho foukat do hladiny nebo lít vodu z hrnečku na ramena. Zkuste hru s bublinkami a nikdy netlačte. Když strach přetrvává, poraďte se s instruktorem.

Stačí, že dítě má rukávky?

Ne. Rukávky ani nafukovací kruhy nechrání před utonutím a nenahrazují dohled dospělého. Použijte je maximálně jako hravou pomůcku, ne jako pojistku.

Kdy dítěti dovolím plavat samostatně?

O tom nerozhoduje jedna dovednost, ale zralost, zkušenost a prostředí. U bazénu s plavčíkem to bude dřív než v přírodní vodě. Dohled dospělého ale u malých dětí zůstává vždy.

Jak vybrat kurz?

Ptejte se na počet dětí na instruktora, kvalifikaci vedoucích, čistotu a teplotu vody a na to, zda se lekce přizpůsobují dětem, které se bojí. Podle WHO patří k dobrým kurzům bezpečná výuka, prověřené osnovy a přiměřený počet dětí na jednoho instruktora.

Petra Dvořáková

Rodina & psychologie

Dětská psycholožka a máma tří dětí. Věří, že klíč k dobré výchově je respekt — k dítěti i k sobě. Pracuje s rodinami už dvanáct let, přednáší pro školy a spolupracuje s organizacemi pomáhajícími dětem v obtížných životních situacích.

Další články od Petra Dvořáková →