Pouť je slyšet dřív, než ji uvidíte. Nejdřív dolehne hudba z kolotoče, pak přijde na řadu cukrová vata a nakonec vás děti táhnou za ruku k řetízkáči. Že za tím vším stojí elektřina, na návsi nikoho nenapadne — a přesně tak to má být.
Pořadatel to má jinak. Pro něj je pouť dvoudenní technický provoz, který se postaví ve čtvrtek a v neděli večer zmizí. A každé léto se na něm opakuje stejná lekce: obecní přípojka byla postavená pro vesnici, ne pro lunapark.
Náves není dimenzovaná na lunapark
Trafostanice a rozvody na návsi vznikly proto, aby pokryly to, co obec spotřebuje během roku — světla, lednice, televize, bojlery, občas svářečku v garáži. Je to počítané na běžný život rozprostřený do celého dne.
Pouť přiveze něco jiného. Pět atrakcí, deset stánků, ozvučení, řetězy světel. Malá průmyslová zóna na dva dny. Sečteno je to výkon, který náves běžně nevidí — a hlavně ho nevidí najednou.
Rozdíl mezi „obec to utáhne celý rok“ a „obec to utáhne v sobotu v deset“ je přitom celý ten problém.
Rozběh bolí víc než provoz
Tohle bývá pro laika nejmíň intuitivní věc na celé pouti.
Roztočený kolotoč bere překvapivě málo. Má setrvačnost a motor jen dorovnává tření a odpor vzduchu. Jenže než se roztočí, musí uvést do pohybu několik tun oceli, sedaček a dětí. Asynchronní motor při přímém rozběhu odebírá násobky svého jmenovitého proudu, běžně čtyř- až sedminásobek. Trvá to pár sekund. Jistič to ale vidí.
Kdyby atrakce startovaly po jedné a s odstupem, nestane se nic. Jenže pouť otevírá v deset a v deset se roztočí všechno naráz. K tomu ve stáncích naskočí fritézy.
Druhá věc jsou kabely. Pouť je roztažená přes celou náves, přívody měří desítky metrů a na dlouhém vedení napětí klesá. Motor s podpětím se rozbíhá hůř a bere víc proudu — slabý průřez kabelu a nízké napětí si pak podávají ruce.
Sobota v deset nula tři
Loňská pouť v jedné obci na Vysočině je v tomhle učebnicová. Stavělo se od pátku, v sobotu v deset se otevíralo. Řetízkáč, dětský kolotoč, autodrom, střelnice, sedm stánků.
V deset nula tři byla tma a ticho.
Jistič na obecním rozvaděči šel dolů ve chvíli, kdy se autodrom a řetízkáč rozjely s odstupem dvaceti sekund a v jednom ze stánků naskočila fritéza. Nahodili to. Za dvě minuty totéž. Potřetí už to nikdo nezkoušel — když jistič padá takhle pravidelně, není to náhoda, ale odpověď.
Pořadatel volal před jedenáctou, odpoledne stál za maringotkami agregát a atrakce jely. Nešlo přitom o žádné kouzlo; půjčovna elektrocentrály přiveze stroj v řádu hodin a zbytek je rozdělení zátěže. Atrakce, tedy motory a jejich rozběhy, jely z agregátu. Gastro a osvětlení zůstalo na obecní síti, protože fritéza a světla berou sice hodně, ale klidně a rovnoměrně.
V tom je celý trik. Nemusí se zálohovat celá pouť. Stačí od sítě oddělit to, co ji shazuje.
Co se dá zařídit dřív, než přijedou maringotky
Seznam atrakcí má pořadatel týdny dopředu a dá se z něj vyčíst skoro všechno.
Sečíst štítkové výkony atrakcí a stánků a přidat rezervu na rozběh — ne procenta, ale násobek u toho největšího motoru. Zjistit, co unese obecní přípojka; obec to ví, nebo to ví její elektrikář. Rozdíl mezi těmi dvěma čísly je přesně to, co je potřeba dovézt.
Pak přijde rozvod. Kabely s dostatečným průřezem, rozvaděče s proudovými chrániči, revize. Na louce, kde se mezi kabely pohybují děti a po ránu je mokrá tráva, to není formalita.
A hluk. Agregát na pouti stojí padesát metrů od baráků a v neděli ráno lidi spí. Odhlučněné stroje jedou kolem pětašedesáti decibelů, což je zhruba hlasitější hovor — proti kolotoči je stejně nikdo neuslyší. Neodhlučněný stroj přinese v pondělí stížnosti na obecní úřad.
Závěr
Dobrá pouť je ta, které si po technické stránce nikdo nevšimne. Děti mají roztočený řetízkáč, rodiče kafe a pořadatel klidnou sobotu. Vede k tomu docela nudná cesta: sečíst dopředu, co atrakce opravdu potřebují, porovnat to s tím, co náves unese, a rozdíl vyvést na vlastní zdroj. Telefonát do půjčovny někdy v květnu zabere deset minut a stroj se dá objednat i na jediný víkend. Alternativou je stát v deset nula tři na návsi mezi dvěma sty lidmi a vysvětlovat, proč se kolotoč netočí.
Tomáš Kovář
Zdraví & výživa
Nutriční terapeut se zaměřením na rodinné stravování. Pomáhá rodinám jíst pestřeji bez drastických změn a diet. Vystudoval VŠCHT Praha, dvanáct let vede poradnu pro rodiny a pravidelně přednáší v mateřských centrech.
Další články od Tomáš Kovář →
