Babička, vnouče a noc bez proudu: zápisky z domu, kde se to povedlo
Píšu to teď, s odstupem pár týdnů, protože v tu chvíli jsem psát nemohla. Měla jsem v ruce telefon a v hlavě jediné — aby se nic nestalo. Když to zpětně skládám dohromady, vychází mi z toho jedno z nejklidnějších rozhodnutí, jaké jsem v životě udělala. A možná taky největší úleva, jakou jsem v posledním roce zažila.
Bydlíme v rodinném domě na Vysočině. Manžel, já, devítiměsíční Vojta a babička. Babičce je sedmasedmdesát, žije s námi v babiččině pokoji u kuchyně, je soběstačná, ale v zimě se jí špatně dýchá. Vojta má od narození problémy s dýchacími cestami, používáme nebulizátor. Tu noc, o které píšu, byl manžel pracovně v Brně.
23:30 — zhasnou se světla
Vojta usnul kolem osmé, babička se uložila po desáté hodině, já jsem ještě skládala prádlo. Pak cvak — a tma. Ne taková ta tma, kdy v dálce blikají sousedi. Tma, kdy víš, že to není jen u vás. Vyšla jsem na chodbu, podívala se z okna. Celá ulice černá. Stáhla jsem žaluzii a šla zkontrolovat oba.
Vojta spal, babička také. V domě bylo teplo — kotel ještě nedoběhl, voda v radiátorech držela. Sedla jsem si do kuchyně s baterkou v telefonu a říkala si, že to bude na pár minut.
00:30 — teplota klesá
Po hodině začalo být v kuchyni chladněji. Kotel byl plynový, ale s elektrickou regulací — bez proudu nehoří. Sahala jsem na radiátor a věděla, že do rána to v dětském pokoji teplotně neudržíme. To byla první věc, která mi zvedla tep. Druhá věc přišla, když jsem si uvědomila, že Vojta má za necelé dvě hodiny další nebulizaci. Bez proudu to nezvládnu.
Předem zveřejněné plánované odstávky elektřiny u distributora se vyplatí kontrolovat — projekty, které mají v plánu citlivou fázi, si tak ušetří nečekané překvapení.
Tady musím říct jednu věc. Rozhodně nechci poradnu, co dělat při výpadku, když máte v domě miminko s nebulizátorem. Tohle je mámin zápisek, ne návod. Každé dítě má jiné dispozice a já se v tom neorientuju lépe než kdokoli jiný — orientuje se v tom Vojtův pediatr a my postupujeme podle něj. To, co píšu, je o jedné konkrétní noci.
00:45 — telefon
Měla jsem v telefonu uložené číslo, které mi před půl rokem dal pediatr. Říkal tehdy: „Pokud budete někdy v noci řešit topení nebo elektřinu a Vojta bude potřebovat přístroj, máte tady firmu, která vám tam dojede. Mívám pacienty, kteří to využívají.” Tehdy jsem si to uložila a nepřemýšlela o tom. V tu noc jsem to vytočila.
Slušná paní na druhé straně, klidná. Zeptala se na adresu, na to, co potřebuju napájet, kolik nás je v domě a jestli je někdo z nás na něčem závislý. Já odpověděla, že vnouček a babička. Řekla, že vyjíždí parta, a abych do té doby zatáhla závěsy a nepouštěla teplý vzduch ven. Bylo 00:48.
01:30 — parta dorazila
V jednu třicet jsem viděla z okna světla auta. Tři chlapi, jednotka pět kVA, kabely, hodně tichá práce. Ptali se, kam ji postavit (dali jsme ji ven, na betonový sokl u vchodu), kam zapojit kotel a kam Vojtovo zařízení. Domluvili jsme se, že přivedou kotel a dvě zásuvky v dětském pokoji. Měli jsme s sebou prodlužovačku, oni si přinesli svoji.
Tohle je část, kterou si nejvíc pamatuju, protože jsem se v tu chvíli posadila a chvíli nezvládala mluvit. Nebylo to z paniky, panika už byla pryč. Bylo to z toho, že najednou bylo světlo v kuchyni, kotel cvakl a začal hřát, a já věděla, že babička bude mít teplo a Vojta nebulizaci. Když si tohle máma neumí zařídit sama, je to úleva, kterou těžko popíšu. Jestli vás zajímá, kdo nám tu noc vyjel — byl to záložní zdroj k zapůjčení z firmy, kterou nám doporučil pediatr a kterou my jsme do té doby ani neznali.
02:00 — Vojta dostane nebulizaci
Babička spala dál, ona o ničem nevěděla — to byla naše tichá dohoda s manželem, ráno se to dozvěděla u snídaně a smála se, že nic neslyšela. Vojta dostal nebulizaci, sundala jsem mu pyžamo, které bylo trochu vlhké z toho, jak se v chladu zapotil, převlékla ho a uložila zpátky. Sama jsem si lehla na pohovku v obýváku a poslouchala, jak za oknem tiše bručí ta jednotka.
Ráno — manžel, faktura, kafe
Manžel přijel kolem sedmé. Proud se mezitím vrátil, takže parta jednotku přijela odpojit. Faktura: asi čtyři tisíce korun — dva tisíce osm set za noční pohotovostní pronájem, osm set doprava, čtyři sta nafta. Manžel se na to podíval, neřekl nic a nalil mi kafe.
Co jsme rozhodli za týden
Po týdnu jsme spolu seděli a probírali to. Nedělali jsme z toho drama, ale došli jsme k tomu, že pro nás dává smysl pronajmout si jednotku celoročně, ne jen na akutní noc. V domě s babičkou a malým dítětem, na vesnici, kde výpadky občas přijdou, se nám to vyplatí spíš, než kdybychom to brali jako jednorázové překvapení. Ještě to budeme s manželem vyhodnocovat — ale klid, který jsem si tu noc koupila za čtyři tisíce, byl pro mě tehdy bezcenný. Ve smyslu: žádná cena na něj nesedí.
