Kufr je narvaný, střešní box zavřený a děti v autě po pěti minutách ptají, kdy tam budeme. Dlouhá cesta na dovolenou se dá zvládnout bez hádek i bez zbytečných pokut, když si ji rozdělíte na čtyři části: doklady a povinná výbava, autosedačky, plán zastávek a zásoby na cestu. Tady je checklist, který můžete v pátek večer projít s tužkou v ruce.
Povinná výbava: co musí být v autě u nás
Česká pravidla jsou od roku 2018 jednodušší, než si mnoho řidičů pamatuje. Podle vyhlášky č. 341/2014 Sb. a zákona č. 361/2000 Sb. musíte v osobním autě vozit tři věci:
- výstražný trojúhelník schválený podle předpisu EHK č. 27, uložený tak, abyste se k němu dostali bez vykládání kufru,
- autolékárnička s obsahem podle vyhlášky (obvazy, náplast, škrtidlo, rukavice, nůžky a izotermická fólie), uložená na suchém místě mimo přímé slunce,
- reflexní vesta, kterou musí mít řidič na sobě, když se při nouzovém stání pohybuje mimo vozidlo na silnici. Uložte ji do kabiny, ne pod zavazadla.
K tomu patří prostředek pro případ defektu: rezervní kolo s klíčem a zvedákem, nebo sada na opravu pneumatiky, případně nouzová pneumatika, nebo asistenční služba platná v celé republice. Kontrola před odjezdem: lékárnička má neporušené balení a nůžky, které opravdu stříhají, trojúhelník je kompletní a vesta leží u řidiče.
Praktická rada navíc: když se po defektu zastaví u krajnice celá rodina, měl by vestu mít každý, kdo vystoupí. Vozit vestu pro každého spolucestujícího je levná pojistka a v některých zemích i povinnost.
Pravidla v zahraničí: jinde platí jiné požadavky
Pokud jedete k moři, čeká vás víc než jedna země a každá má trochu jiné požadavky. Nejjistější je řídit se pravidly státu, kterým projíždíte. Podle přehledu autopůjčovny Taggart:
- Rakousko: reflexní vesty musí mít všichni cestující, vhodné jsou oranžové homologované vesty. Nahrávání provozu palubní kamerou je tu kvůli ochraně soukromí přísně pokutováno.
- Slovinsko: vesty pro celou posádku a u starších typů světlometů i sada náhradních žárovek.
- Itálie a Francie: vesty pro všechny, ve Francii mějte vestu na dosah ruky.
- Chorvatsko: vesta je povinná pro řidiče, trojúhelník a lékárnička také. Náhradní žárovky musíte mít, pokud auto nemá LED nebo xenonové světlomety.
Vozit náhradní žárovky a vesty pro všechny je tedy nejjednodušší řešení. Vejdou se do jedné krabičky v odkládací schránce. Aktuální pravidla cílové země si přečtěte na stránkách autoklubu nebo ministerstva zahraničí těsně před odjezdem, protože se mění.
Autosedačky: nejčastější chyby jsou v montáži
Podle § 6 zákona č. 361/2000 Sb. smíte dítě do 150 cm výšky a 36 kg váhy vézt jen v dětské autosedačce, která odpovídá jeho tělesným parametrům. Rozhoduje výška a váha, ne věk. Drobný desetiletý školák s výškou 145 cm do sedačky patří, vysoký osmiletý nad 150 cm už ne. Kdo dítě veze bez sedačky nebo v nevhodné, dopouští se přestupku a odpovídá za něj řidič, i když vezete cizí dítě.
Před dlouhou cestou projděte těchto sedm bodů:
- Sedačka drží pevně. BESIP uvádí, že správně nainstalovaná sedačka se v autě nesmí pohnout. Zkuste jí zatřást a postupujte přesně podle návodu.
- Vnitřní pásy nesmí být uvolněné. Dítě musí být na těle přitažené, spodní pás vede přes stehna, ne přes bříško.
- Žádné tlusté oblečení. Pásy přes bundu nedotáhnete. Dítě raději přikryjte dekou.
- Opěrka hlavy je nastavená tak, že hlava nepřesahuje a mezi opěrkou a rameny zůstává malá mezera.
- Životnost. Sedačky s vnitřními pásy vydrží obvykle kolem 7 let, podsedáky asi 10, uvádí BESIP. Sedačka po nehodě, i při malé rychlosti, se má vyměnit.
- Přední sedadlo. Sedačku proti směru jízdy lze na místo spolujezdce dát jen s vypnutým čelním airbagem. Bezpečnější je zadní sedadlo.
- Tři děti vzadu. Když už jsou na zadním sedadle dvě autosedačky a třetí se nevejde, smí třetí dítě starší tří let a menší než 150 cm jet jen připoutané bezpečnostním pásem. Zákon s tím počítá, jde ale o nouzové řešení.
Podsedák bez opěrky bývá pro dlouhé cesty nepohodlný, protože spící dítě se z něj snadno sesune. Podle normy R129 je samostatný podsedák určen až od výšky 125 cm a váhy 22 kg zároveň. Pro dlouhé trasy se vyplatí podsedák se zádovou opěrkou, který chrání i hlavu a dobře vede pás.
Plán cesty: přestávky nejsou ztráta času
BESIP opakuje před prázdninami totéž: na dlouhé cesty se vyráží odpočatí a přestávka patří do plánu ideálně každé dvě hodiny. Únava je pro řidiče stejné riziko jako alkohol, zpomaluje reakce a zhoršuje rozhodování. Nejhorší je monotónní noční jízda, kdy největší útlum přichází mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní.
Jak to pojmout prakticky:
- Vyjeďte brzy ráno nebo v odpoledním útlumu dětí. Miminka a batolata často spí dlouho po nasazení do sedačky, starší děti se lépe zabaví, když zažijí první hodinu cesty vzhůru.
- Zastavujte každé dvě hodiny. Nechte dětem dost času, aby se proběhly. Stačí odpočívadlo s hřištěm nebo trávou, kde se děti proběhnou. Přebalení a krmení miminka počítejte navíc.
- Mapu si projděte doma. Odpočívadla, benzinky a jídlo vyznačte předem, ne až ve chvíli, kdy dítě volá, že už nemůže.
- Střídejte se za volantem, pokud jedou dva řidiči. Kdo nemá kdo střídat, počítá s delším časem a jednou zastávkou navíc.
- Kalkulujte rezervu. S dětmi cesta trvá znatelně déle, než ukazuje navigace.
Pokud plánujete celý týden dovolené i s cestou tam a zpět, může vám pomoct náš text jak naplánovat týden, aby v něm byl i klid. Stejný princip funguje na jednu dlouhou cestu: co je připravené, to nestojí nervy.
Balení: co dát na dosah a co do kufru
Největší chyba je sbalit všechno do kufru a nechat auto zavřené. Rozdělte věci na dvě skupiny:
- Na dosah v kabině: voda, svačiny, vlhčené ubrousky, sáčky na odpadky, náhradní tričko pro každé dítě, plínky pro nejmenší, pití a dudlík či plyšák na spaní, nabíječka do auta, léky, které dítě užívá, a teploměr.
- Do kufru: hlavní zavazadla, hračky na pláž, kola nebo kočárek, náhradní boty. Těžké věci dejte dolů, aby se při brzdění nepřesunuly.
Sluneční clonu na boční okno nebo sluneční fólii koupíte v každém obchodě s autopotřebami. Děti bez slunce v obličeji spí déle a auto se méně přehřívá. Při odjezdu z parkoviště pod sluncem auto krátce vyvětrejte, ať se z něj dostane horký vzduch dřív, než do něj děti nasadíte.
Když balíte celou rodinu, pomůže menší, stále stejný systém: každé dítě má vlastní tašku s věcmi na cestu, kterou si samo hlídá. Podobné triky popisujeme v článku o stěhování s dětmi, kde je balení stejná disciplína jako před dovolenou.
Jídlo a pití: co jíst a co nechat doma
Dlouhá jízda není čas na experimenty. Vezměte věci, které dítě zná a které se nerozpadají v rukou:
- nakrájené ovoce a zelenina (jablko, okurka, mrkev, hrozny rozpůlené u malých dětí),
- sušenky nebo rýžové chlebíčky, mini sýry, obložené housky,
- čistá voda v lahvích, které se dají otevřít jednou rukou,
- chladicí taška s vložkou, ve které vydrží jogurty a šunka několik hodin.
Vynechte lepkavé sladkosti, čokoládu a cokoli, co se roztéká. Mokrý ubrousek a papírová utěrka v boční kapse dveří vám ušetří čištění sedaček. Když má dítě hlad, který se nedá odložit, raději zastavte na nejbližším odpočívadle, než abyste za jízdy podávali jídlo dozadu.
Na kinetózu, tedy nevolnost z jízdy, pomáhá lehčí jídlo před odjezdem, čerstvý vzduch, pohled dopředu a přestávka při prvních příznacích. Pokud se nevolnost opakuje, poraďte se s dětským lékařem, který doporučí vhodný postup.
Zábava na cestu: bez displeje to jde také
Tablet je dobrý záložní plán, ale nejlépe funguje, když ho vytáhnete až po několika hodinách. Do té doby vydrží tyto věci:
- Poslech: audiopohádky nebo audioknihy stažené předem, ne stahované v roamingu.
- Hry bez pomůcek: hádání zvířat, hra na barvy aut, slovní řetězce, „vidím něco, co je zelené“.
- Tichá zábava: samolepky, magnetické tabulky, omalovánky s voskovkami místo fixů, které špiní čalounění.
- Překvapení: malý balíček na každou zastávku, například nová kniha nebo hra. Krátce před odjezdem ho schovejte tak, aby dítě nevědělo, kde je.
Další nápady na zábavu, které uplatníte nejen v autě, ale i na místě, najdete v textu jak zabavit děti o letních prázdninách.
Checklist na poslední večer před odjezdem
- Doklady: řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla (malý techničák), potvrzení o povinném ručení, občanské průkazy nebo pasy dětí, karty zdravotního pojištění.
- Povinná výbava: trojúhelník, lékárnička, vesty, prostředek pro defekt. V zahraničí náhradní žárovky a vesty pro všechny.
- Auto: tlak v pneumatikách podle štítku (u plného auta často vyšší), hladina kapalin, čisté sklo, funkční světla.
- Sedačky: pevné kotvení, správně nastavená výška pásů a opěrky, kontrola životnosti.
- Dálniční známky a mýto podle trasy.
- Plán zastávek každé dvě hodiny a rezerva v čase příjezdu.
- Kabina: voda, svačiny, ubrousky, sáčky, náhradní oblečení, léky.
- Zábava: audiopohádky stažené v telefonu, balíčky s překvapením.
Časté otázky
Musí mít dítě autosedačku i na krátkou cestu?
Ano. Povinnost platí, dokud dítě nepřesáhne 150 cm nebo 36 kg, a to bez ohledu na délku jízdy.
Může dítě jet na předním sedadle?
Ano, ale jen v sedačce odpovídající jeho velikosti. Když sedačka míří proti směru jízdy, musí být čelní airbag spolujezdce vypnutý. V Chorvatsku navíc platí, že děti do 12 let na přední sedadlo nesmějí, s výjimkou dětí do 2 let v sedačce proti směru jízdy s vypnutým airbagem. Nejjednodušší je vozit děti vzadu.
Jak často zastavovat s malými dětmi?
BESIP doporučuje přestávku ideálně po dvou hodinách jízdy. S miminkem počítejte s častějším krmením a přebalováním, takže zastavíte i dřív. Řiďte se dítětem, ne jen mapou.
Musím v ČR vozit náhradní žárovky?
Ne, od 1. října 2018 už nejsou součástí povinné výbavy. V některých zemích, například v Chorvatsku a Slovinsku, je ale vyžadují, takže je před cestou k moři přibalte.
Co dělat, když dítě na cestě zvrací?
Zastavte na bezpečném místě, vyvětrejte, dejte dítěti napít se po malých doušcích a převlečte ho. Pokud se to opakuje nebo dítě ochabuje, obraťte se na lékaře nebo zavolejte linku 155 či 112.
Tomáš Kovář
Zdraví & výživa
Nutriční terapeut se zaměřením na rodinné stravování. Pomáhá rodinám jíst pestřeji bez drastických změn a diet. Vystudoval VŠCHT Praha, dvanáct let vede poradnu pro rodiny a pravidelně přednáší v mateřských centrech.
Další články od Tomáš Kovář →
