Prvních pár týdnů na kole si dítě pamatuje dlouho: buď jako radost z větru ve vlasech, nebo jako strach a modřiny. Rozdíl dělá většinou dvojice věcí, které se dají ovlivnit předem, tedy správná velikost kola a klidný postup. Věk dítěte je jen hrubé vodítko, rozhoduje výška a to, jak si dítě věří.

Velikost podle výšky, ne podle narozenin

Dětská kola se značí podle průměru kola v palcích. Základní velikosti jsou 12, 16, 20 a 24 palců, mezi nimi se prodávají ještě 14 a 18 palců. Které kolo dítěti sedí, ukáže výška a délka nohou. Věkové tabulky se u prodejců a výrobců trochu liší, protože děti stejně staré bývají o deset centimetrů rozdílné. Proto berte následující čísla jako orientaci, ne jako pravidlo.

Průměr kola Orientační výška dítěte Orientační věk
12 palců zhruba 90 až 100 cm 2 až 3 roky
16 palců zhruba 100 až 115 cm 4 až 5 let
20 palců zhruba 115 až 130 cm 6 až 9 let
24 palců zhruba 125 až 150 cm 9 až 12 let

Tabulka vychází z porovnání dvou českých přehledů velikostí; kde se rozcházely, je uveden rozsah, který se překrývá. Pokud dítě stojí na hranici dvou velikostí, vyplatí se zkusit obě přímo v obchodě.

Dvě zásady se v přehledech velikostí opakují:

  • Nepřeskakujte velikosti. Kolo o dvě velikosti větší „na vyrůstání“ dítě nezvládne řídit a často se ho bojí nebo odmítne nasednout.
  • Ze sedla musí dítě dosáhnout alespoň špičkami na zem. Na začátku je lepší, když dosáhne celými chodidly, protože v nejistém okamžiku se potřebuje zastavit nohama.

Na co dát pozor při zkoušení v obchodě

Nechte dítě kolo vyzkoušet, i když je to jen pár kroků po prodejně. Podívejte se na tyto věci:

  • Přeskok rámu. Když dítě stojí obkročmo nad rámem, mezi rámem a tělem má být volný prostor, aby se při zastavení neuhodilo.
  • Dosah na brzdové páčky. Malá ruka musí páčku pohodlně stisknout. Levné modely mívají plastové páčky s velkou vůlí, které se malým dětem těžko ovládají.
  • Hmotnost. Lehčí kolo se lépe řídí a dítě ho zvedne samo po pádu. Podle jednoho českého přehledu bývají velmi dobrá dětská kola těžká zhruba 6 až 8 kilogramů a nad 9 až 10 kilogramů je kolo pro malého jezdce zbytečně těžké. Těžké kolo je častou příčinou, proč dítě jízdu vzdá.
  • Řídítka a sedlo. Mají jít nastavit, aby kolo mohlo dítě chvíli provázet i po menším růstovém skoku.

Cenu neřešte v prvním kroku. Levné kolo bývá těžší a s horšími součástkami, ale dobré kolo nemusí být nejdražší. Rozhodne, jak se dítěti na kole opravdu sedí a jak se s ním brzdí.

Odrážedlo: nejlepší příprava na kolo

Malé dětské odrážedlo bez pedálů na asfaltové dráze v parku
Odrážedlo učí rovnováhu dřív než šlapání.

Odrážedlo je malé kolo bez pedálů, na kterém dítě sedí a odráží se nohama. Podle encyklopedického popisu je určené pro nejmenší děti, které ještě nezvládnou šlapací kolo, a na rozdíl od tříkolky se na něm dítě učí držet stabilitu. Právě rovnováha je to, co je na jízdě na kole nejtěžší. Šlapání se děti naučí za chvíli, balancovat po pedálech s nejistým pohledem dolů trvá déle.

Dítě, které jezdilo na odrážedle, často přejde na kolo bez pomocných koleček skoro rovnou. Pomocná kolečka jsou podle českých přehledů volitelná a hodí se nanejvýš jako přechodné řešení, třeba když dítě zápolí zároveň s šlapáním, brzdami a řízením. Dítě na kolečkách nezažije, jak se kolo naklání do zatáčky, a rovnováhu se pak učí až dodatečně.

Nemáte odrážedlo? Dá se jím nahradit i běžné kolo, ze kterého sundáte pedály a sedlo snížíte tak, aby dítě dosáhlo celými chodidly na zem. Dítě se odráží, klouže a učí se rovnováhu stejně jako na odrážedle. Až mu to jde, pedály se vrátí zpět.

Učení jízdy krok za krokem

Vyberte rovné, zpevněné místo bez provozu: prázdné parkoviště o víkendu, cyklostezku v době, kdy je klid, nebo hřiště s asfaltem. Ideální je přehledný prostor, ve kterém se dítě nemusí soustředit na okolí. Trávník je měkký, ale kolo se v něm hůř rozjíždí.

  1. Nejdřív odrážení. Sedlo je nízko, dítě se odráží nohama a zkouší, jak dlouho udrží nohy ve vzduchu. Tuhle fázi nepřeskakujte, i když je dítě nedočkavé.
  2. Klouzání. Když dítě zvládá odrážení, vyzvěte ho, aby se pořádně rozjelo a nohy nechalo chvíli ve vzduchu. Cvičte i brzdění, nejlépe s ukázkou, jak se brzdí oběma brzdami najednou.
  3. Pedály. Vraťte pedály, sedlo nastavte tak, aby dítě dosáhlo špičkami. Při rozjezdu ať dítě drží jeden pedál nahoře, odkud se kolo rozjíždí nejsnáz.
  4. Rozjezd s vaší pomocí. Jděte vedle dítěte a držte ho zezadu za sedlo nebo za zadní část rámu, ne za řídítka. Za řídítka byste mu bránili v řízení. Pomalu povolujte úchop, aniž to dítě pozná.
  5. Samostatný rozjezd. Dítě se rozjede samo, rovně, s pohledem před sebe a ne na přední kolo. Chvalte za kus cesty, ne jen za dojetí.
  6. Zatáčky a zastavení. Nejdřív velké oblouky, teprve později malé. Nakonec zastavení na určeném místě.

Pády k učení patří. Raději nekřičte varovně, dítě to snadno vezme jako signál strachu. Pomozte mu vstát, zkontrolujte kolo a zkuste to znovu. Lepší je krátká lekce, která skončí úspěchem, než dlouhá, po které dítě pláče. Když dítě ztratí náladu, přerušte a vraťte se další den.

Přilba a pravidla na silnici

Dětská cyklistická přilba a rukavice bez prstů položené na lavičce v parku
Přilba je pro dítě do 18 let na kole povinná.

Zákon o provozu na pozemních komunikacích (361/2000 Sb., § 58) říká několik věcí, které se týkají každé rodiny s dítětem na kole:

  • Osoba mladší 18 let jedoucí nebo přepravovaná na jízdním kole musí použít ochrannou přilbu schváleného typu, mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě.
  • Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci jet na kole jen pod dohledem osoby starší 15 let. To neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné, pěší a sdílené zóně.
  • Za snížené viditelnosti musí mít cyklista rozsvícený bílý světlomet vpředu a červenou zadní svítilnu.

Přilba má být nasazená rovně a pevně, ne posunutá dozadu. Popruh je třeba nastavit tak, aby přilba při zatřesení hlavou nekmitala, ale dítěti nedřela pod bradou. Jak přesně přilbu nastavit, popisuje návod výrobce, který k ní patří. Nepůjčujte přilbu po sourozencích, pokud utrpěla pád nebo náraz, protože skrytá poškození nejsou vidět.

Chrániče kolen a loktů nejsou v zákoně, ale při učení se hodí. Dítě s nimi méně váhá, a tak se snáz uvolní. Rukavice bez prstů ochrání dlaně při pádu. Když přece jen dojde ke škrábanci, poradí vám náš článek o obsahu domácí lékárničky.

Kdy je dítě připravené a kdy počkat

Pevný věk neexistuje. Děti se učí jezdit v různém věku a nic to o nich neříká. Jedno dítě zvládne kolo po odrážedle rychle, jiné potřebuje víc času i měsíců praxe. Pokud dítě jízdu odmítá, nenuťte ho. Zkuste změnit místo, kolo nebo doprovod, třeba nechte kamaráda, který už jezdí. Většina odporu pochází ze strachu z pádu, ne z neochoty.

Pomůže také, když kolo není jen na učení. Krátká rodinná vyjížďka po rovině, zastávka na zmrzlinu nebo cesta na hřiště dá jízdě smysl. Další nápady na letní dny najdete v článku jak zabavit děti o prázdninách.

Časté otázky

Od kolika let může dítě na odrážedlo?

Pevná věková hranice neexistuje. Rozhodující je, že dítě samo stabilně chodí a dosáhne na zem celými chodidly. Sedlo má být tak nízko, aby si dítě mohlo kdykoli pomoci nohama.

Musí dítě jezdit s pomocnými kolečky?

Ne. Kolečka jsou volitelná a dítě, které jezdilo na odrážedle, se bez nich často obejde. Pokud je použijete, berte je jako krátké přechodné řešení.

Má se koupit kolo o něco větší, aby dítě vyrostlo?

Nemá. Příliš velké kolo se špatně ovládá a dítě se ho může bát. Vyberte velikost podle výšky a nohou, ne podle budoucího růstu.

Musí mít přilbu i dítě na odrážedle?

Zákon (§ 58 odst. 1) mluví o jízdním kole a osobě mladší 18 let. Zda se povinnost vztahuje i na odrážedlo, zákon výslovně neříká, ale přilba dává smysl při každé jízdě, protože pády při učení bývají časté.

Může dítě jezdit po silnici samo?

Dítě mladší 10 let smí na silnici jen pod dohledem osoby starší 15 let. Na chodníku, cyklistické stezce nebo v obytné či pěší zóně to neplatí.

Tomáš Kovář

Tomáš Kovář

Zdraví & výživa

Nutriční terapeut se zaměřením na rodinné stravování. Pomáhá rodinám jíst pestřeji bez drastických změn a diet. Vystudoval VŠCHT Praha, dvanáct let vede poradnu pro rodiny a pravidelně přednáší v mateřských centrech.

Další články od Tomáš Kovář →