Babička s dědou jsou pro spoustu rodin jistota, bez které by se týden nedal zvládnout. A přesto se právě u hlídání vedou nejcitlivější rozhovory: kolik sladkého, kolik pohádek, kdy spát a kdo má poslední slovo. Dobrá zpráva je, že většině třenic se dá předejít jednou klidnou domluvou předem. Tady je postup, jak ji vést, aby si po ní nikdo nepřipadal jako pod dohledem.
Proč se u hlídání tak snadno řeže
Za drobnými sváry o svačině většinou nestojí jídlo. Rodiče chtějí mít pocit, že jejich způsob výchovy platí i jinde. Prarodiče chtějí být užiteční a brát se vážně, ne jako obsluha. Obě strany to myslí dobře, jen každá jinak.
Pomáhá si uvědomit dvě věci. Za prvé, prarodiče vychovávali v jiné době a s jinými doporučeními a nejde o zlou vůli, když něco dělají po svém. Za druhé, vy máte poslední slovo v tom, co je pro vaše dítě důležité, a nemusíte se za to omlouvat. Jde o to, říct to tak, aby to slyšeli jako zadání od partnera, ne jako kritiku.
Než něco vyslovíte: rozdělte pravidla na tři skupiny
Největší chyba je předat prarodičům dlouhý seznam, kde je vše stejně důležité. Nikdo si nepamatuje dvacet pravidel a jedno porušené pak vypadá jako obrovské provinění. Zkuste si před rozhovorem věci roztřídit.
- Nepodmíněné: bezpečnost a zdraví. Alergie, léky, autosedačka, spánek miminka, plavání jen pod dohledem. Tady se nevyjednává.
- Důležité: to, na čem vám záleží, ale dá se domluvit. Například čas večerky, množství sladkého, obrazovky.
- Volné: všechno ostatní. Co se bude vařit, jaké hry se budou hrát, jestli se půjde k rybníku. Tady nechte prarodiče, ať jsou sami sebou.
Když jsou nepodmíněné věci dvě nebo tři a jasně vysvětlené, prarodiče je berou vážně. Když je jich patnáct, berou je jako šikanu.
Bezpečnost, která se nevyjednává
Zdraví, alergie a léky
Napište na jeden list alergie, pravidelné léky s dávkou a kontakt na pediatra. Přidejte jméno pojišťovny a kopii karty pojištěnce nebo její číslo. Pokud dítě dostává lék, ukažte prarodičům, jak se podává, a nechte je to jednou vyzkoušet před vámi. Obecné otázky k domácí lékárně najdete v článku o tom, co patří do lékárničky rodiny s dětmi. Prarodiče by neměli dítěti podávat nic ze své vlastní lékárničky bez telefonátu vám.
Na lednici nebo na dveře patří tísňová čísla: 112 jednotné evropské číslo, 155 zdravotnická záchranná služba, 150 hasiči, 158 policie. Zní to samozřejmě, ale v rozrušení si nikdo čísla nevybaví.
Auto a autosedačka
Pokud bude babička nebo děda dítě vozit, dohodněte to předem. Podle zákona o silničním provozu (361/2000 Sb., § 6) musí být dítě do 36 kg a do 150 cm přepravováno v dětské autosedačce. Na sedadle s aktivním airbagem nesmí být dítě v autosedačce přepravováno čelem proti směru jízdy. Pokud mají prarodiče jiné auto než vy, půjčte jim sedačku i s návodem nebo si spolu sedačku upevněte při předání. Sedačka, která visí volně, dítě nechrání.
Spaní miminek a malých dětí
U kojenců je nejdůležitější spánek. Britská zdravotní služba NHS radí kojence vždy ukládat na záda na pevnou rovnou matraci a do postýlky nedávat polštáře, peřiny, ohrádky ani volné deky či plyšáky. Doporučuje také pokojovou teplotu mezi 16 a 20 stupni a nespat s miminkem na pohovce ani v křesle. Prarodiče, kteří děti vychovávali dříve, mohou znát jiné zvyklosti, proto tohle řekněte vlídně, ale jasně, a nabídněte, že spolu ukládání vyzkoušíte.
Jídlo a dušení
U nejmenších dětí buďte konkrétní. NHS například uvádí, že celé ořechy se nemají dávat dětem do pěti let, protože se jimi mohou zadusit. Do kategorie nepodmíněného patří i to, že malé dítě při jídle nesmí zůstat samo a nemá jíst za chůze nebo v autě.
Domluvte režim: méně pravidel, víc obrazu dne
Místo minutového rozpisu popište, jak vypadá běžný den. Kdy dítě obvykle obědvá, kdy zdřímne, kdy je unavené a nevrlé. Dobře funguje věta „kolem sedmé bývá na konci sil, pak už žádné dobrodružství“. Prarodič ji chápe jako informaci, ne příkaz.
Připravte si, čím se dá režim narušit a co s tím. Hlídání o víkendu často znamená pozdější večerku. Domluvte si, že je v pořádku, když to bude o půl hodiny později, ale že v neděli večer se dítě vrací domů s kratším spánkem a vy s tím počítáte. Jak rodinu vrátit do rytmu po výkyvu, popisujeme v textu o rozhozeném spánkovém režimu.
Jídlo a sladkosti bez válek
Sladkosti od babičky jsou tradice a je dobré ji nechat, ať v ní pokračuje. Vhodnější než zákaz je hranice: „dneska jedna zmrzlina, ne dvě“ nebo „sladké až po obědě“. Prarodič je schopný to dodržet, když ví, proč to řešíte, například kvůli zubům nebo kvůli tomu, že by dítě u večeře nesnědlo ani sousto.
Pokud má dítě alergii nebo dietu, buďte podrobní: co smí, co ne a proč. Nestačí napsat „bez lepku“, přidejte příklad, na co si dát pozor u koupených výrobků. A vždy nabídněte, že prarodiči pošlete recept nebo hotové jídlo v krabičce.
Obrazovky: dohodněte číslo, ne zákaz
Pohádka u babičky vyvolá víc emocí než většina jiných témat. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že u dětí do jednoho roku se čas u obrazovky nedoporučuje, u dvouletých a starších dětí do pěti let by neměl být delší než hodina a méně je lépe. U dětí do pěti let zároveň doporučuje sedavé činnosti se čtením a vyprávěním s pečující osobou.
To je pěkné vodítko i pro rozhovor: nemusíte vyhlašovat „žádná televize“. Stačí říct „hodina pohádek denně je v pořádku, zbytek klidně čtěte nebo si hrajte“. Prarodiče, kteří rádi vyprávějí a čtou, mají navíc přesně to, co WHO doporučuje.
Výchova a slovo „ne“
Rodiče často řeší, co když babička dítěti něco dovolí, co doma neplatí. Neděste se hned. Děti velmi dobře chápou, že pravidla se liší podle místa. „U babičky je to jinak“ je docela zdravá zkušenost, pokud jde o menší věci, jako je jiná hra před spaním nebo pozdější snídaně.
Když jde o věc, kterou chcete držet stejně, přesně ji pojmenujte. Například: „Když dítě křičí, nevyhovíme mu, dokud se neuklidní.“ Poraďte se, jak spolu budete postupovat, a vyzkoušejte to na jednom příkladu. Jak mluvit tak, aby to dítě slyšelo, shrnuje článek o respektující komunikaci v rodině, a stejné zásady se hodí i mezi dospělými.
Kritiku dítěti před prarodičem nepřednášejte. Pokud jste s něčím nespokojeni, řekněte to potom jen dospělým, mimo dosah dětí a raději při kávě než v předsíni při předávání.
Časy, rozsah a poděkování
Hlídání je pomoc, ne nárok. Nejlépe funguje, když je předvídatelné: každou středu odpoledne, první sobotu v měsíci, případně po domluvě. Prarodiče mají vlastní život, zdraví a plány a je fér jim nechat možnost odmítnout.
- Domluvte konkrétní časy včetně toho, kdy se skutečně vrátíte. Zpoždění bez telefonátu je největším zdrojem podrážděnosti.
- Počítejte s tím, že se plány mění. Nemoc dítěte nebo prarodiče, nečekaná směna. Mějte záložní řešení a řekněte to tak, aby prarodiče nepociťovali vinu.
- Řešte náklady. Jídlo, jízdné, vstupné na výlet. Nabídněte úhradu nebo aspoň nákup do spíže, ať to není otázka cti.
- Děkujte konkrétně. „Díky, že jsi s ním byla u lékaře, ulevilo se nám“ funguje lépe než obecné „děkujeme za všechno“.
Jak s rozhovorem začít
Vyberte klidný okamžik, ne předávání u dveří s uplakaným dítětem. Začněte poděkováním a tím, co se povedlo. Pak řekněte, co byste rádi doladili, a ptejte se: „Co je pro vás při hlídání nejtěžší?“ Často zjistíte, že prarodiče se bojí něčeho, co vás nenapadlo, třeba že nebudou vědět, co dělat, když dítě dostane horečku.
Po rozhovoru shrňte dohodu do tří vět a pošlete ji klidně zprávou. Nejde o kontrolu, jen o to, aby si všichni pamatovali totéž. Po měsíci se zeptejte, co funguje a co ne. Pravidla se mají ladit, jak dítě roste.
Časté otázky
Co dělat, když prarodiče moje pravidla ignorují?
Nejdřív zjistěte, jestli šlo o nedorozumění, nebo o vědomý odpor. Pravidlo, které je zásadní, ještě jednou klidně vysvětlete a dejte za ním důvod. Pokud se to opakuje u bezpečnostní věci, je namístě říct otevřeně, že do vyřešení nemůžete hlídání využít. Držte se přitom konkrétní věci, ne obecné výtky.
Mají mít prarodiče u sebe pro dítě vlastní věci?
Ano, usnadní to všem život. Malá krabice s oblečením na výměnu, pyžamem, oblíbenou hračkou a kartou pojištěnce se dá nechat na místě. U malých dětí se hodí i vlastní autosedačka, pokud dítě vozí prarodiče pravidelně.
Jak vysvětlit dítěti, že u babičky platí jiná pravidla?
Prostě a klidně: „U babičky je to trochu jinak, u nás doma zůstává tohle.“ Děti v tom obvykle nemají problém, pokud dospělí mezi sebou nehádají. Hlavní je jednotnost v těch několika nepodmíněných věcech.
Musím prarodičům za hlídání platit?
Ne, neexistuje na to žádné pravidlo a rodiny si to řeší po svém. Fér je pokrýt náklady, které při hlídání vznikají, a projevit vděčnost činem nebo gestem, které babičce a dědovi dělá radost.
Petra Dvořáková
Rodina & psychologie
Dětská psycholožka a máma tří dětí. Věří, že klíč k dobré výchově je respekt — k dítěti i k sobě. Pracuje s rodinami už dvanáct let, přednáší pro školy a spolupracuje s organizacemi pomáhajícími dětem v obtížných životních situacích.
Další články od Petra Dvořáková →
